U příležitosti 100. výročí narození deseti osobností českého designu skla a keramiky připomene jména jako Ježek, Forejtová, Hlava nebo Lišková.
Tuto silnou generaci připomínáme výběrem několika desítek ikonických návrhů s důrazem na inovativní a experimentální aspekty jejich tvorby. Tito umělci a umělkyně přinesli do československé výroby skla, keramiky a porcelánu nejen nové moderní tvarosloví, vystihující světové trendy 50., 60. a 70. let, ale také řadu výrobních a technologických inovací.
Výstava se koná u příležitosti Olomouc Design Days v prostorách historické oranžerie ve Smetanových sadech. Bude přístupná zdarma do 13. listopadu denně od 15 do 18 hodin.
V průběhu výstavy se chystají také dvě komentované prohlídky, a to v neděli 3. a 10. listopadu, vždy od 16 hodin.
Vernisáž 2. 11. 2024 v 17:00 | oranžerie ve Smetanových sadech
Výstava ke 100. výročí narození Antonína Šumana představuje jednoho ze tří poválečných návrhářů národního podniku TON, který v šedesátých letech 20. století originálními návrhy zásadně ovlivnil podobu ohýbaného nábytku.
Architekt Šuman je bezesporu hlavní osobností poválečného ohýbaného nábytku značky TON. Jeho jméno se objevuje pod více než 650 návrhy, velký počet z nich byl zařazen do sériové výroby. Jejich výběr je na výstavě představen prostřednictvím originálních nábytkových kusů, fotografií a dalších obrazových materiálů.
Výstava: 1. 11. – 15. 12. 2024
Výstava je otevřena ve čtvrtky a neděle 15:00–18:00 nebo po dohodě na tel. 702 279 525.
Spolu s olomouckými spoluorganizátory srdečně zveme na 14. ročník festivalu Den architektury. Letos se uskuteční s podtitulem „Proces proměny“. Odkazujeme tak mimo jiné na 100. výročí úmrtí Franze Kafky, které bude jednou z hlavních programových linií a připomeneme nejen stavby spojené s tímto autorem či budovy související s literaturou, ale pozveme vás i na místa s kafkovskou atmosférou. Další z programových sekcí letos věnujeme například vágním prostorům.
VÝSTAVA | MOLITOROVA KNIHOVNA: SNY O CHUDOBĚ
Představení projektových prací na téma odvrácené strany historického města Olomouce pohledem studentů ateliéru architektury vedeného Vojtěchem Jemelkou a Janem Mléčkou z Fakulty architektury VUT v Brně. Olomouc se navenek prezentuje jako historický skvost, za ním se však skrývají existenční, materiálové, vztahové i psychické problémy. Studenti se snaží nalézt odpovědi na aktuální společenská témata nás všech. Jejich práce představí návrhy azylových bydlení, kterými vyplní nevyužitý veřejný prostor – rezervy města, které je možné udržitelně využít. Výstava o analýze stavu společnosti, příbězích lidí žijících na okraji, příbytcích a místech. Výstava navazuje na loňský projekt s názvem Chudina Olomouc, který získal Cenu Bohuslava Fuchse. Ocenění je každoročně udělováno studentům Fakulty architektury VUT v Brně za nejlepší semestrální práce.
Procházka zapomenutým terénem v okolí estakády Velkomoravská / Tovární se spolkem Za krásnou Olomouc. Hodolany byly již od konce 19. století ještě jako samostatná obec úzce spojeny s výstavbou průmyslových objektů, továren, skladišť a dílen. Od té doby se toto místo proměnilo k nepoznání – neregulovaným zastavováním oblastí a nerespektováním výškové hladiny. K čemu sloužilo kdysi, jak funguje dnes a jaká by mohla být jeho budoucnost? Projdeme se typickým „vágním prostorem“ a ukážeme si, že i zde lze objevit poklady. Na vycházku naváže odpoledne Re-Vize Olomouc věnující se právě vnitřní periferii a problematice nového skateparku v Olomouci.
ne 29. 9. | 10:00 | sraz zastávka tramvají Aut. nádraží podchod, Tovární ul.
DISKUZE | REVIZE OLOMOUC 13: VÁGNÍ PROSTOR
O nevyužitých prostorech v centru města a jejich skrytém potenciálu s moderátorem, architektem Davidem Marešem, členy U/Ustudia a zástupci města. Diskuze se zaměří na téma zbytkových prostor ve městě, vnitřních periferií a možností, které nabízejí. Odborníci odpoví na otázku, jak lze využívat městské prostory, jako brownfieldy nebo zapomenutá parkoviště. Nabídnou možnosti srovnání s příklady, jako jsou DIY skateparky, které mohou být „zespoda“ provozovány občanskými aktivitami s podporou města.
ne 29. 9. | 17:00 | Molitorova knihovna, Kosinova 7
PROHLÍDKA | SENIMO: ŽIVÁ ILUSTRACE PODCASTU MLUVÍCÍ OBJEKTY
Do obchodního domu SENIMO, bývalé aukční haly olomouckých jatek zvou tvůrci podcastu Mluvící objekty. Komentovanou prohlídku s Alžbětou Žabovou a Petrem Burešem, autory zmíněného podcastu, doplní komentáře dvou autorů z původního architektonického týmu, Jana Polácha a Martina Lubiče a předsedy družstva Senimo, Jaroslava Navrátila.
Bývalá aukční hala olomouckých jatek z roku 1893 byla na konci osmdesátých let 20. století v havarijním stavu a hrozila jí demolice. Na počátku devadesátých let budovu zakoupilo Zemědělské družstvo Senice na Hané, které ji přeměnilo na supermarket SENIMO. Tento obchodní dům, otevřený v roce 1993, je jedním z prvních svého druhu u nás a v podobě, v jaké byl tehdy otevřen, se nachází de facto dodnes.
Pokračování představení projektových prací na téma odvrácené strany historického města Olomouce pohledem studentů ateliéru architektury vedeného Vojtěchem Jemelkou a Janem Mléčkou z Fakulty architektury VUT v Brně. Olomouc se navenek prezentuje jako historický skvost, za ním se však skrývají existenční, materiálové, vztahové i psychické problémy. Studenti se snaží nalézt odpovědi na aktuální společenská témata nás všech. Jejich práce představí návrhy azylových bydlení, kterými vyplní nevyužitý veřejný prostor – rezervy města, které je možné udržitelně využít. Výstava o analýze stavu společnosti, příbězích lidí žijících na okraji, příbytcích a místech. Výstava navazuje na loňský projekt s názvem Chudina Olomouc, který získal Cenu Bohuslava Fuchse. Ocenění je každoročně udělováno studentům Fakulty architektury VUT v Brně za nejlepší semestrální práce.
út 1. 10. |18:00 | ohrada u Muzea umění Olomouc
VÝSTAVA | UMPRUM: NA OKRAJI / MEZI MĚSTEM A KRAJINOU
Představení projektů studentů architektury Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze na téma okrajů Olomouce, míst mezi městem a krajinou. Studenti ateliéru A4 se věnovali například pevnosti, polnostem, řece, halám a cestám. Jaké hodnoty v nich zanechala minulost, jak je vnímáme dnes a jak je předáme budoucnosti? Výstava představí jedenáct nezaujatých mladých pohledů na Olomouc v architektonických plánech a originálních filmových projekcích.
Provádí: autoři, pedagogové a kurátorka Trienále SEFO 2024, Martina Mertová
V rámci výjimečné prohlídky historické budovy někdejšího Slovanského gymnázia v Kosinově ulici navštívíme její interiéry od přízemí po střešní astronomickou observatoř s vyhlídkou na město a představíme si osudy budovy i jejích uživatelů z dob, kdy zde sídlila nejstarší česká střední škola na Moravě.
Akci pořádá spolek Za krásnou Olomouc ve spolupráci s Vlastivědnou společností muzejní – sekcí Přátel Slovanského gymnázia a Střední školou technických profesí.
Společně se na kolech vydáme hledat umělecké objekty v průmyslových čtvrtích na východě města. S průvodci Václavem Dvořákem a Janem Jeništou objevíme řeznického lva, připomeneme zaniklé fontány, prohlédneme si obří sněhovou vločku a na závěr zakotvíme na bělidelské sousedské slavnosti.
sraz v neděli 30. 6. 2024 v 15.00 | ul. Kosmonautů na mostě přes Moravu
Akce se koná jako doprovodný program celostátní výzvy Do práce na kole 2024.
Výstava ke 100. výročí narození olomouckého výtvarníka představí jeho plakátovou tvorbu ze 60. a 70. let 20. století, kdy se zařadil mezi naše nejvýraznější afišisty. Zveme Vás k prohlídce několika desítek krásných historických plakátů pro cestovní ruch, ale také k divadelním představením nebo květinovým výstavám Flora.
Kdyby se František Bělohlávek v roce 1951 rozhodl zůstat v Praze, možná by se stal stejně slavným umělcem jako jeho spolužáci Jiří Rathouský nebo Dalibor Chatrný. Se svým talentem by se nejspíš prosadil jako autor knižních obálek v některém z velkých československých vydavatelství nebo bychom ho dnes znali jako autora plakátů ke slavným zahraničním filmům. Možná by se stal členem skupiny Máj 57 a vystavoval by v Bruselu na světové výstavě, tak jako mnozí z jeho přátel.
Pan Bělohlávek se však rozhodl se svou ženou a spolužačkou Marií odejít z Prahy do její rodné Olomouce na zdejší obnovenou univerzitu, stát se asistentem na katedře výtvarné výchovy a zkusit štěstí v nepříliš živém a nepříliš kulturním regionálním městě. Od poloviny 50. let je tak jeho jméno spojeno s každou důležitou olomouckou kulturní událostí. Navrhuje loga, plakáty, pozvánky, programy a katalogy zahradnických výstav Flora, festivalu Academia film Olomouc, mezinárodního varhanního festivalu, Svátků písní i celostátních Sochařských bilancí. Na několik desetiletí určuje vizuální identitu Olomouce a městu tím poslouží, tak jako málokdo.
100. výročí narození olomouckého výtvarníka Františka Bělohlávka (1924–2019) je dobrou příležitostí, jak se znovu ohlédnout za jeho svébytnou a bohatou uměleckou činností. Z jeho rozsáhlého díla zahrnujícího kromě volné malířské a grafické tvorby také knižní ilustraci, typografii a užitou grafiku, návrhy pro architekturu nebo tapiserie, jsme vybrali jeho plakátovou tvorbu.
Molitorova knihovna, Kosinova 7, Olomouc
Termíny otevření výstavy:
pátek 17. května 2024 – Olomoucká muzejní noc
17:00 vernisáž výstavy
18:00-22:00 otevřeno pro veřejnost
Otevřeno každý čtvrtek 16:00–18:00.
Vstup volný / dobrovolné vstupné.
Kurátor Jan Jeništa | Grafika Ondřej Chorý
Poděkování náleží panu Františku Bělohlávkovi ml. a paní Janě Ženčákové, dědicům Františka Bělohlávka, za zapůjčení autorských originálů na výstavu.
Činnost spolku Za krásnou Olomouc a program Molitorovy knihovny podpořily Statutární město Olomouc a Nadace české architektury.
Petr Pelčák (*1963) je jedním z nejuznávanějších současných českých architektů a teoretiků. Je autorem nebo spoluautorem celé řady odborných nebo populárně-naučných publikací a svými studiemi pravidelně přispívá do časopisu o kultuře a společnosti Kontexty.
Laureát loňské ceny Rudolfa Eitelbergera přijede do Olomouce představit svou nejnovější knihu O architektuře: stavby – město – lidé – doba, v níž se vyjadřuje k problémům (nejen) současné architektonické a urbanistické praxe. Kriticky tuto produkci reflektuje a porovnává ji s tou světovou. Co nás odlišuje od západních zemí a proč se u nás nestaví? Jaké škody na architektuře napáchala čtyři desetiletí komunismu a jaké modernistická avantgarda? Na tyto a mnoho dalších otázek sebevědomě odpovídá a nabádá čtenáře k reflexi a aktivní účasti v diskuzi.
Přijďte se společně s autorem zamyslet a debatovat o podobě našich měst, udržitelném prostředí a dalších aktuálních problémech současné architektonické tvorby.
Krajský soud Ostrava, pobočka Olomouc 19. 3. 2024 rozhodl – ŽALOBA ve věci územního rozhodnutí pro ŠTW se opět ODMÍTÁ – v našem scénáři možného dalšího vývoje platí varianta č. 2:
Soud žalobu ombudsmana zamítl a vydané územní rozhodnutí potvrdil – ombudsman má v tomto případě možnost podat kasační stížnost a platnost územního rozhodnutí tak oddálit do nového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Zda veřejný ochránce kasační stížnost podá, se dozvíme zhruba za měsíc – jsme přesvědčení, že to má smysl. V celé soudní tahanici se totiž nyní ztrácí smysl celé kauzy. Tím je ochrana památkových hodnot MPR Olomouc deklarovaná zákony a pravidly, které by měly být platné pro všechny bez rozdílu. Napadené vydané územní rozhodnutí se opírá o nezákonné památkářské stanovisko zvýhodňující jediného investora před všemi ostatními.
Druhá rovina kauzy je územně-plánovací: stále marně čekáme na zastupitelstvo, které by do lokality území Šantovka Tower vrátilo zrušené výškové limity. V územním plánu máme díru, která dle téhož soudu měla být zacelená do konce roku 2015!
Citujeme poslední odstavec: „Ombudsman ale podle soudkyně neidentifikoval mezi zástupci města osobu, která by měla zájem na výsledku řízení, vyjadřovala podporu projektu a mohla působit na příslušné úředníky.„
K tomu zlehka zalistujme v paměti:
Martin Novotný v roli primátora (ODS): „Olomouc tři výškové budovy unese“
Martin Major (chvíli v roli primátora, poté 1. náměstek primátora, ODS):„Když v roce 2014 vyvrcholily přípravy územního plánu, tak jsme samozřejmě věděli o smlouvě mezi městem a SMC Development. Už jsme viděli první vizualizace výškového objektu, který se má v této lokalitě stavět, nicméně v průběhu přípravy tohoto územního plánu se objevilo stanovisko ministerstva kultury jako dotčeného orgánu, které stanovilo maximální možnou výšku v této lokalitě, a to 19/23 m. Práce na územním plánu byly v takové fázi, že jsme vstali a před rozhodnutím buď v tehdejším volebním období nepřijmout žádný územní plán, anebo přijmout územní plán s touto limitací. Nakonec jsme se rozhodli, že přijmeme územní plán a budeme respektovat stanovisko ministerstva kultury, nicméně okamžitě začnou práce na změně tohoto územního plánu tak, abychom dodrželi smlouvu s SMC Development. Nicméně nastaly volby a tento resort byl svěřen TOP 09 a samozřejmě politický pohled na tuto lokalitu se z valné části změnil a do značné míry nebylo šanci prosadit tento záměr tehdejším vedením města.“ – viz zápis z jednání zastupitelstva 17. 6. 2019, s. 65, 66.
Má o budoucí podobě rozhodovat „politický pohled“, nebo názory odborníků z oblasti územního plánování a památkové péče? Není toto dostatečný důkaz o existenci osob, které by měly zájem na výsledku řízení, vyjadřovaly podporu projektu a mohly působit na příslušné úředníky? Jednání o ŠTW za účasti primátora Martina Novotného (samospráva) s vedoucí oddělení památkové péče (státní správa) je rovněž doloženo zápisem.
Víme, jak úporně Mgr. Kauerová opakovaně – celkem 4x (!) – vydávala kladné závazné stanovisko pro stavbu v ochranném pásmu MPR, jindy úzkostlivě hájeném v každém banálním detailu.
A další vzpomínka: z léta 2016 – JUDr. Miluše Sedláčková, která vypracovala dva přezkumy těchto stanovisek a označila je za nezákonné, se vzápětí vzdává práce na teřtím přezkumu pro podjatost „z důvodu dlouhodobého řešení této záležitosti a vytvoření si negativního vztahu k dotčenému subjektu“ (z mailu tiskové mluvčí KÚ OK ze dne 22. 9. 2016), totéž jinými slovy: „Krajský úřad dosud nereagoval, jelikož úřednice, která v minulosti podněty státních památkářů vyřizovala, se začala cítit podjatá. Po medializaci a písemném napadání si měla dle zdůvodnění k investorovi vytvořit negativní vztah.„ Zdroj: http://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/embargo-vyskove-stavbe-santovka-tower-roste-nadeje-urady-vychazeji-vstric-30160830.html
Písemné napadání a výhrůžky zastupitelům, radním, ba i tajemníkovi olomouckého magistrátu byly běžnou strategií investora i o instanci níže. Soud nevidí, nechce vidět…
Životní dráha architekta Lumíra Lýska (*1934) je spjatá s Bratislavou, do Olomouce jej však přitáhly dva projekční úkoly a na důchod zde se svojí ženou, architektkou Soňou roz. Kvasničkovou, zakotvil natrvalo. Výstava představí jeho celoživotní tvorbu i oba nerealizované projekty pro olomouckou třídu Svobody. První z roku 1966 řešil objekt Jednoty, druhý, jímž se architekt opět intenzivně zabývá, proluku „Gemo“ o kus dál. Téměř šedesát let, které vymezují obě olomoucká zastavení, byla naplněna aktivní projekční, organizační a pedagogickou činností. S jejími výsledky vás seznámíme v Molitorově knihovně.
Výstava bude přístupná v těchto termínech:
Komentované prohlídky s architektem a kurátorkami:
úterý 26. 3. 2024, 18.00
čtvrtek 18. 4. 2024, 18.00
čtvrtek 2. 5. 2024, 18.00 – dernisáž
Individuální prohlídka po dohodě na tel. 605 280 225.
„Biblické nepřidáš se k většině, páchá-li zlo, bylo pro nás samozřejmostí a stejně samozřejmá byla naše ochota k účasti na věcech veřejných. A to i v kritických chvílích.“ – Miroslav Masák
Miroslav Masák (*1932) se výrazně zapsal do dějin české architektury šesti posledních desetiletí. S autorem věže na Ještědu Karlem Hubáčkem založil v roce 1968 proslulé liberecké sdružení Sial a zorganizoval Školku Sial, ve které se sešli nejtalentovanější mladí čeští architekti té doby. K důležitým Masákovým pracem, na nichž se podílel, patří obchodní centrum Ještěd v Liberci, zdemolované v roce 2009, obchodní dům Máj v Praze nebo rekonstrukce pražského Veletržního paláce. Po Listopadu 1989 se jako asistent prezidenta Havla podílel na zpřístupňování Pražského hradu a vynikl pak jako učitel architektury a jako porotce mnoha úspěšných architektonických soutěží.
O proměnách Masákova díla v knize píše historik architektury Rostislav Švácha, jehož kapitoly provázejí Masákovy komentáře k jeho nejvýznamnějším projektům a stavbám a jeho teoretické texty z let 1966–2019. Kniha vychází jako první svazek edice O poslání architektů.
VÝSTAVA | MOLITOROVA KNIHOVNA: SNY O CHUDOBĚ 
PROHLÍDKA | SENIMO: ŽIVÁ ILUSTRACE PODCASTU MLUVÍCÍ OBJEKTY 
