spolek pro kulturu, urbanismus, památkovou péči a životní prostředí
O projektech a realizacích architektonického ateliéru Fránek Architects i o dalších zajímavých tématech bude rozmlouvat jeden z nejzajímavějších současných českých architektů Zdeněk Fránek s historikem architektury Rostislavem Šváchou. Pořádá Muzeum umění Olomouc ve spolupráci s občanským sdružením Za krásnou Olomouc.
Arcidiecézní muzeum Olomouc, sál Mozarteum
čtvrtek 22.listopadu 2012, 18 hodin
Sdružení Za krásnou Olomouc se přidává k iniciativě předních českých architektů, která žádá zlepšení kvality architektury financované z veřejných zdrojů.
„Pouze v několika málo českých a moravských městech se po Sametové revoluci podařilo, že místa starostů na několik let po sobě získali Pokračovat ve čtení „Dozvuk letošních Dnů architektury: "Litomyšlská výzva"“
České dráhy nám hned na začátku výlet zpestřily dobrodružným cestováním. Pár hodin před tím, než jsme chtěli vyrazit jinak skvělým spojem, spadly někde u Přerova troleje, což na dráze způsobilo neuvěřitelný chaos. Místo příjezdu po deváté hodině jsme do Šakvic dorazili se třemi přestupy zhruba v půl jedné. Pěší chůzí jsme se vydali na Sonberk, kde nás Rostislav Švácha seznámil s veřejnou soutěží na realizaci architektonické studie vinařství a poté popsal samotnou stavbu, realizovanou v letech 2006-2007 Josefem Pleskotem. Kromě podrobné prohlídky vinařství jsme neopomněli ochutnat vzorky výtečných vín. Jelikož čas je neúprosný, museli jsme vynechat plánovaný přechod Pálavy včetně posezení v Café Fara v Klentnici a dopravit se autobusem až do Mikulova. Tam jsme měli příležitost si prohlédnout, dokonce ve společnosti majitele galerie a pak také architekta Štěpána Děngeho, novou Galerii Závodný, u níž jsme ocenili jednoduchost, účelnost, kultivovaný výraz, dobře zvládnuté detaily i kontextuální zasazení do historického jádra města.
Procházka po stopách c. k. developerů začala v sobotu v 15 hodin u hotelu Palác. Sešlo se nás nečekaných sto padesát. Robert Šrek s Janem Jeništou přiblížili okolnosti bourání opevnění města a začátky výstavby v okolí Hradské brány. U Fischerova domu na nábřeží Přemyslovců 8 jsme poznali pohnutý osud stavebního podnikatele Moritze Fischera. Prohlédli jsme si interiéry Molitorova domu v Kosinově ulici a nahlédli také do útrob budovy bývalého Slovanského gymnázia z roku 1884. Procházka pokračovala přes náměstí Republiky, kde nás zaujal objekt bývalého Okresního hejtmanství architekta Josefa Seiferta, následovalo vyprávění o Ottáhalově domě v Ostružnické ulici, kde strávili dětství Zdeněk Fierlinger i Evžen Rošický. U Dittrichštejského paláce v Opletalově ulici jsme zavzpomínali na vyhlášenou Schwechatskou pivnici, o kus dál, u budovy Komenia, jsme si osvětlili principy výstavby školních budov. Procházku jsme zakončili před Národního domem, největším projektem architekta a stavitele Karla Starého staršího, postaveným za neuvěřitelné čtyři měsíce.
Z reakcí účastníků:
„Výklad byl odborný, zároveň velmi ‚dostupný‘.“
„Zaujala mě hlavně možnost dostat se do jinak nepřístupných prostor.“
„Zaujal mě příběh Moritze Fischera, historie staveb, jak je Olomouc překrásná a kolik lidí to zajímá.“
„Chválím erudovanost mladých a zájem olomoučanů o město!“
„Vynikající výklad, objevné, ale příště lépe ozvučit.“
Na sedmdesát účastníků nedělní vycházky po areálu bývalé Zemské nemocnice mělo možnost si prohlédnout stavby z doby od jejího založení v roce 1872 až po současnost, kdy na staveništi fakultní nemocnice probíhá živý stavební ruch. Upozornili jsme na provozní a urbanistické těžkosti území a jejich příčiny. Dozvěděli jsme se o generálním plánu na obnovu areálu nemocnice z let předválečných od předního českého architekta Bedřicha Rozehnala a ukázali si, co se z něj realizovalo. Mnozí z nás poprvé objevili kapli milosrdných sester III. řádu sv. Františka, která se skrývá většině pohledů z areálu nemonice. V roce 1946 ji vyprojektoval architekt Jaroslav Čermák, ale už během padesátých let ji adaptovala neurologická klinika na posluchárnu. Intaktně zachované interiéry z této doby byly pro mnohé velkým překvapením. Období socialistického realismu v české architektuře jsme si mohli dobře přiblížit na schodišti Teoretických ústavů, projektovaných od roku 1951 Ateliérem národního umělce Jiřího Krohy. Patrně nejživější debatu vzbudily interiéry novostavby Ústavu molekulární a translační medicíny Univerzity Palackého se záhadným jménem Biomedreg. Stějně jako tady i u probíhající stavby rozšíření Teoretických ústavů a u pavilonu počítačové tomografie jsme dostali informace z první ruky – prováděl nás totiž jejich autor, ing. Miroslav Pospíšil. Jemu i vedení jednotlivých pracovišť nemocnice děkujme za vstřícnost.
