Rostislav Švácha převzal Cenu Františka Palackého. Blahopřejeme!

 
Ve středu 13. června 2018 v kapli Božího těla udělila Univerzita Palackého pojedenácté ve své novodobé historiiCenu Františka Palackého. Při příležitosti 220. výročí narození tohoto významného historika a obrozence ji z rukou rektora Jaroslava Millera dnes v Kapli Božího Těla Uměleckého centra UP převzal Rostislav Švácha, přední český historik a teoretik umění a architektury.
 
Původem Pražan, Rostislav Švácha už téměř tři desetiletí působí na Univerzitě Palackého v Olomouci. Katedru dějin umění Filozofické fakulty UP vedl v letech 2014–2017, dodnes je jejím členem. Současně působí v Ústavu dějin umění AV ČR. Svůj profesní život zasvětil studiu architektury 17.–21. století.
 
Velký potlesk sklidila Šváchova slavnostní přednáška nazvaná Dějiny umění bojující. Profesor vysvětlil, co jej v jeho vědecké kariéře dostrkalo do pozic „aktivisty“ – neschopnost a neochota úředníků a politiků naslouchat názorům odborníků. „S Olomoucí a olomouckou univerzitou mě spojuje velmi těsné pouto. Některé mé aktivity ve prospěch olomouckých památek i ve prospěch kvalitní současné architektury všichni nadšeně nevítají, proto je pro mě Cena Františka Palackého velkou vzpruhou. Zpět do pomyslné věže ze slonové kosti se už nevrátím. Můj motiv zůstat na cestě aktivismu spočívá i v tom, že si velmi přeji, aby předměty mého zájmu zůstaly zachovány,“ řekl Rostislav Švácha. Dodal, že část z ocenění, které je spojeno s finanční odměnou 50 tisíc korun, předá sdružení pro kulturu, urbanismus, památkovou péči a životní prostředí Za krásnou Olomouc, ve kterém působí.
 
ZA TOTO ROZHODNUTÍ MOC DĚKUJEME, SLIBUJEME, ŽE FINANCE UŽIJEME NA TO, ABY OLOMOUC BYLA CO NEJKRÁSNĚJŠÍ!
 

Rostislav Švácha využívá své znalosti moderní architektury i odbornou autoritu jednak k poznání barokní architektury, jednak k rehabilitaci okrajových či opomíjených témat, jako je například sportovní architektura v publikacích Start či Naprej. V roce 2013 získal Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury, v roce 2014 cenu Mezinárodního olympijského výboru Sport et Art, v roce 2015 pak Cenu České komory architektů. Jeho kniha Paneláci, kterou napsal společně s Lucií Skřivánkovou, získala v roce 2018 cenu Magnesia Litera za nejlepší dílo naučné literatury. Jako představitel spolku Za krásnou Olomouc využívá svou odbornou autoritu i na podporu a k prosazování ochrany významných staveb vzniklých ve 20. století.

 „Rostislava Šváchu a jeho ohromující dílo snad není ani potřeba představovat, jeho žáci jsou dnes rozeseti po celém světě. Publikoval řadu zásadních monografií a studií. Osobně mě snad nejvíce zaujaly jeho publikace z nedávné doby, například Naprej, zabývající se analýzou sportovní architektury v historické perspektivě,“ uvedl Jaroslav Miller, rektor Univerzity Palackého.

Slavnostního aktu a přednášky prof. Rostislava Šváchy se účastnili jak akademičtí pracovníci olomoucké univerzity a jiných vysokých škol, tak zástupci statutárního města Olomouce, Olomouckého kraje a Hodslavic, rodné obce Františka Palackého.

Cena Františka Palackého je oceněním vynikajících výsledků tvůrčí činnosti na poli vědy nebo kultury, které přispívají k prestiži České republiky a Univerzity Palackého. Byla zřízena k příležitosti dvoustého výročí narození Františka Palackého 14. června 1998. Uděluje ji jménem univerzity zpravidla jednou za dva roky rektor UP. Na odměnu 50 tisíc korun přispívá Obecní úřad v Hodslavicích a Městský úřad v Neratovicích. Mezi doposud oceněné patří například amerikanista a emeritní rektor Josef Jařab, kardinál Tomáš Josef Špidlík, historik Josef Polišenský či odborník na ústavní právo Pavel Rychetský. 

Zdroj: ZKO a zpráva UP Milady Hronové.

Pavel Konečný … k privatizaci památkové a urbanistické hodnoty

S laskavým svolením otiskujeme příspěvek Pavla Konečného, jenž zazněl na zasedání zastupitelstva města Olomouce 4. 6. 2018

V Olomouci jsem se narodil a prožil zde téměř sedmdesát roků svého života. Také svým profesním působením  jsem se usilovně snažil ovlivňovat  kulturu  našeho  města, prezentovat a uchovávat  jeho jedinečné historické, urbanistické i  památkové hodnoty:  16 roků jako vedoucí a dramaturg olomouckého Divadla hudby a potom 19 roků jako odborný pracovník  Památkového  ústavu, z  toho posledních pět  roků (1995 -2010) jako jeho územní ředitel. Ve svém diskusním příspěvku chci apelovat  na  zabránění neodůvodněného a ve všech ohledech jednoznačně  nepříznivého  záměru výstavby tzv. „specifické výškové dominanty„  nazývané  současnou vytříbenou hanáčtinou  „Šantovka Tower“.  Nechci zde snášet  odborné argumenty pro  negativní pohled na tento záměr. Jen doporučuji porozhlédnout se po  blízkém zahraničním okolí  a poučit se z jiných zkušeností  při řešení obdobných problémů.

Chci  zde připomenout  studii  profesora Hanse Sedlmayera z doby, kdy mu šlo o naléhavou záchranu ohroženého Salzburku –  knížku nazvanou „Demolovaná krása“  (Die demolierte Schönheit) , kterou vydal před 50 lety  (v r. 1965).  Tenkrát se také začaly zvedat  nad  rodištěm W. A. Mozarta (1759 -1791) výškové stavby. Jako jedna z prvních  –  Hotel Evropa. Budova byla dokončena v 50. letech 20. století přes nesouhlas památkové péče ve formulaci tehdejšího konzervátora Salzburska dr. Theodora Hoppeho. Hotel na Rainerstrasse nedaleko hlavního nádraží, vysoký 56 metrů, byl vskutku první výškovou stavbou v Salcburku, ale po něm následovala  v rychlém sledu hektická výstavba dalších výškových budov. V průběhu času se často diskutovalo o této budově,  o níž mnozí psali jako o  „skvrně Salzburgu“ a místní občané ji nazvali:  „Mozarts Zigarettenkiste“  (Mozartova cigaretová krabice).  Rozhodnutí obecní rady o demolici budovy z roku 1995 však nebylo realizováno a o čtyři roky později byla budova  kompletně zrekonstruována.

Dnes stále čtyřhvězdičkový hotel láká  klienty těmito slogany na svých webových stránkách:

Naše Salzburská nejvyšší budova vás potěší fantastickým výhledem na město Amadea  Mozarta a jeho světově proslulé památky.

Ať už jste v Classic, Executive nebo Superior Executive pokoji,  každý z nich nabízí opravdový komfort. Vyberte si mezi pokoji na 13 – ti podlažích, většinou s nádherným výhledem na staré město Salzburg

Došlo zde tehdy  k tomu, co by nás zajisté čekalo v Olomouci také … k privatizaci  památkové  a urbanistické hodnoty a krásy historického města. Pohled na něj bez rušivého vlivu „specifické  výškové stavby“ je totiž logicky umožněn výhradně  a  pouze  některým – vybraným  obyvatelům či návštěvníkům  této výškové dominanty.  Ostatní  obyvatele o tento pohled naopak jednoznačně ochuzuje.

Profesor Hans Sedlmayer  tenkrát před lety  upozorňoval  na hrozící nebezpečí pro architektonické památky  historických měst, jak je formuloval  již v roce 1918  Max Dvořák, který ve svém  „Katechismu památkové péče“ podrobně psal jak zabránit  nesmyslnému  ničení svědků minulosti:

Ta  největší nebezpečí  jasnozřivě spatřoval:

  1. V nevědomosti a v indolenci
  2. V hrabivosti a podvodech
  3. Ve špatně pochopených pokrokových idejích a požadavcích současnosti
  4. V nevhodných okrašlovacích a novotářských touhách, v umělecké    nedovzdělanosti  nebo namyšlenosti

Jak vidět, ta nebezpečí zůstávají i po sto letech stále stejná.  Pevně doufám a věřím, že se odsouhlasí  navrhovanýá Změna II. Územního plánu Olomouce s uvedenými limity výšky zástavby a  s vyloučením  výstavby specifické  výškové dominanty,  a že tak i nadále  zůstane pro nás i pro příští generace

… „ korouhví této krajiny tiché a svěcené toliko a pouze žlutavý kostel,  co vlá na hoře zelené“.

Pavel Konečný, 4. 6. 2018″

 

Děkujeme Mgr. Konečnému za skvělý příspěvek. Těm co váhají potvrdíme, že autorem citované básně je Jiří Wolker. Trávil spoustu času v domě své babičky stranou svatokopeckého chrámu a panorma města vnímal ještě jako prakticky nedotčené. Tam se vracet netřeba, ale netřeba také kazit je stále víc. A vzdor své pokrokovosti, jistě by se Wolker velmi divil, vida, že naše pokroková doba hodlá přetnout ke žlutavému kostelu prastarou alej vedoucí.

 

 

OSOBNOSTI na zasedání červnového zastupitelstva/ aneb Olomouci třpytivých pozlátek netřeba

 

Spolek Za krásnou Olomouc pozval na zasedání olomouckého zastupitelstva 4. 6. 2018 osobnosti, jež s ním sdílí znepokojení nad nedostatečnou ochranou památkových hodnot města. Všichni vystoupili s hutnými (museli se vejít do pěti minut), poutavými a silnými příspěvky. Je nám líto, že jejich přítomnost a váha slov zaštítěná erudicí a silnou vazbou k Olomouci nepřesvědčila dostatečný počet zastupitelů. Představíme Vám je a publikujeme rovněž některé z řečí.

Za Olomoučany se do diskuse přihlásili

  Mgr. Michal Bartoš, PhD./  Ekolog a pedagog se zájmem o téma enviromentální etiky a veřejného prostoru, od roku 1989 zaměstnanec Odboru životního prostředí MMOL, přes vedoucího Oddělení ekologické výchovy se dostal v roce 2007 do pozice ředitele Centra ekologických aktivit Sluňákov, dnes již celostátně respektované instituce, v jejímž čele stojí dodnes. Také jeho vazba na architekturu je přímá – výsledky práce nesou prestižní ocenění Grand Prix architektů 2007 a dokonce nominaci na evropskou Cenu za architekturu – cenu Miese van der Rohe. V roce 2014 obdržel s kolegy Cenu města Olomouce za počin roku (Dům přírody).

Prof. PhDr. Josef Jařab, CSc, dr. H. c./  Český amerikanista, literární historik a teoretik, překladatel a bývalý senátor, první porevoluční rektor Univerzity Palackého v Olomouci, následně rektor Středoevropské univerzity. Působil jako hostující profesor na řadě zahraničních univerzit. Byl členem rady a zastupitelstva v Olomouci v porevolučních letech, později ve dvou volebních obdobích senátorem Parlamentu České republiky.  Získal Cenu primátora města Olomouce 2015! V roce 2017 převzal z rukou předsedy Senátu Parlamentu České republiky Stříbrnou pamětní medaili Senátu.

Mgr. Pavel Konečný/  Významná osobnost kulturního a památkářského prostředí Olomouce, absolvent FF UPOL, v letech  1975 – 1989 vedoucí Divadla hudby Okresního kulturního střediska v Olomouci, od roku 1991 působil na místním památkovém ústavu, v letech 2005 – 2010 zastával pozici  ředitele NPÚ, ú. o. p. v Olomouci. Etabloval se jako sběratel a popularizátor tvorby naivního či inzitního umění.

Jako hosté a odborní konzultanti vystoupili

Doc. Josef Štulc/ Čelný představitel památkové péče České republiky zabývající se teoretickými otázkami ochrany památek a metodami praktické péče. V letech 1990–2002 byl ředitelem Státního ústavu památkové péče. Do roku 2009 pracoval jako vedoucí konzervátor Národního památkového ústavu. Je viceprezidentem Českého národního komitétu ICOMOS a předsedou Pracovní skupina pro památky zapsané na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO a pro památky žádající o zápis na tento Seznam. Je členem Vědecké rady pro státní památkovou péči Ministerstva kultury.

Prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc./ Přední historik umění a architektury, vysokoškolský pedagog. Je absolvent olomoucké univerzity (1971-1976) a od porevolučních let působí na místní Katedře dějin umění. Reprezentuje rovněž Ústav dějin umění České akademie věd. Ve svých pracích se zaměřuje na architekturu 17. až 21. století. Je respektovanou osobností české i mezinárodní teorie architektury. V roce 2013 získal hned dvě zásadní ocenění: Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury a Poctu České komory architektů za rok 2013. Publikoval stovky vědeckých prací a knih, z nichž – namátkou – ta poslední, (mapující poválečnou panelovou výstavbu) získala v tomto roce (2018!) prestižní cenu Magnesia Litera.

Prof. Pavel Zatloukal/  Přední český historik umění, specialista na architekturu 19.-20. století, dlouholetý ředitel Muzea umění Olomouc, pátým rokem na odpočinku. Několik let byl členem olomouckého zastupitelstva a rady. I on je držitelem prestižního ocenění Magnezia litera za poutavou knihu (nejen) o olomoucké historii, Příběhy z dlouhého století. Není většího znalce olomoucké architektury. V roce 1998 získal Cenu města Olomouce v oblasti kultura, v roce 2012 v Cenu města Olomouce Počin roku.

Náš pohled podpořili také senátor MUDr. Lumír Kantor, Ph.D.

 

 

a poslanec Bc. Vojtěch Pikal

 

 

 

Nejedno oko nezůstalo suché, když promluvil olomoucký občan p. Jaroslav Krátký o tom, že v Londýně mají také mrakodrapy a že pařížská Eifelovka byla v počátcích své historie rovněž odmítána. Na to se nedalo říci nic jiného, než že Šantovka Tower je prostě moc malá; že bychom měli, když to teď  jde, usilovat o věžák alespoň od půl kilometru výše. Jinak hrozí, že Olomouc zůstane avizovaným skanzenem a propadne se do provinčnosti nižší, než v jaké se nachází nyní. Tedy jen houšť a stále výš!

ZKO, 7. 6. 2018

 

Zde příspěvek bývalého ředitele NPÚ, ú. o. p. v Olomouc, Pavla Konečného

V minulosti podporu naší iniciativě vyjádřili také:

Osobnosti proti …

 

Výsledek jednání zastupitelstva 4. 6. nepřekvapil/ k nápravě územního plánu se nesebralo dost odvážných

V pondělí 4. 6. dvacet zastupitelů odsouhlasilo způsob, s jakým se několik ministerských, městských a externích právníků vypořádalo s námitkami investora Šantovka Tower ke Změně č. 2 územního plánu. Elaborát dokonalý! Chyběly tři hlasy a už bychom skoro měli klid. To znamená, že do lokality, kde má vyrůst obytný věžák, by se vrátila výšková regulace, která platí pro celé území města. Jedenáct zastupitelů bylo proti, tedy de fakto se dá říct, že investrovi fandí (ODS, ČSSD – i přes tajné hlasování to dost kopíruje předchozí zastupitelstvo, kde se hlasovalo otevřeně). Jedenáct zastupitelů se zdrželo, čili asi nemá názor. To nás mrzí, protože se snažíme vysvětlit, že veřejný zájem, jímž bezpochyby ochrana památkových hodnot města je, má být prioritou.  Nikdo nemůže předjímat výsledek soudu, který by ve finále rozhodl o případném finančním odškodnění investora kvůli promarněné investici. Můžeme však promarnit prestiž historické Olomouce pro budoucí generace?

K tomu jen malá citace Krajského soudu, který z podnětu žalobce (investora) v roce 2015 zrušil část územního plánu a vyzval k jeho nápravě. Týká se legitimity očekávání investora ve vztahu k příslibu rady města o podpoře z roku 2008. Podmínku architektonické kvality světové úrovně se splnit nepodařilo, jak trefně ve svém příspěvku na zasedání shrnul profesor Rostislav Švácha. Irelevantním se však jeví celý příslib a spoléhání se na něj:

   

"... Legitimita zásahů do vlastnického práva je opřena o stavební zákon, který definuje veřejný zájem jako ochranu hodnot území. Stanovení limitu maximálních výšek staveb je jedním ze základních principů prostorové regulace a výslovně ji vyžaduje vyhl. č. 500/2006 Sb.

...

Podkladová urbanistická studie předložená developerem Radě města Olomouce (... 2008) počítala se zástavbou 6 – 9 podlažních budov a s výstavbou 20 podlažní výškové dominanty.... 

V důvodové zprávě, kterou soudu předložil odpůrce a která je výslovně v usnesení Rady města Olomouce ze dne 5.8.2008 zmíněna, soud zjistil, že výška zástavby a výška administrativních objektů byly označeny v bodě 3 důvodové zprávy za problémové body návrhu urbanistického řešení. Ve zprávě je konstatováno, že záměr není v souladu s požadavky územně plánovací dokumentace a cíli a úkoly územního plánování, neboť umístěním objektů o výšce 9 nadzemních podlaží by prokazatelně došlo k narušení účinků siluety MPR, k narušení harmonické rovnováhy výšky a měřítka zástavby a nebylo by dostatečně ochráněno prostředí MPR jako jedinečného urbanistického celku. Za akceptovatelnou výšku administrativních budov označil zpracovatel důvodové zprávy 6 nadzemních podlaží, tj. 21 m nad terénem bez technologického podlaží. Umístění výškové dominanty zasahující do dálkových pohledů na siluetu historického jádra města označila zpráva za nemožné bez prověření v rámci široké odborné a veřejné diskuse. 

Z citovaných dokumentů je zjevné, že Rada města Olomouce sice vyjádřila podporu developerskému záměru navrhovatele na revitalizaci areálu Šantovka, nicméně jednalo se o vyjádření podpory poměrně opatrné a zdrženlivé, činěné zjevně při vědomí nesouladnosti výškové hladiny zamýšlené zástavby s nutností ochrany kulturního dědictví města Olomouce. Označila-li rada předloženou studii toliko za možné východisko pro zahájení projednání záměru v rámci územního řízení a poukázala-li současně na problematičnost výškové hladiny zástavby, nemohl se navrhovatel spoléhat na to, že dokonce i samotná Rada města Olomouce bude jeho stavební záměry bezpodmínečně podporovat, obzvláště nebyla-li rada dosud seznámena s architektonickým ztvárněním celé navrhované zástavby. I pokud by však postoj rady města byl jednoznačně kladný, nemohl postoj tohoto orgánu založit legitimitu očekávání navrhovatele ve vztahu k akceptovatelnosti výšky plánované zástavby, neboť rada města nebyla a není orgánem, jemuž by zákon svěřoval jakoukoli působnost v územním řízení ani při schvalování ÚP.

Schválení ÚP náleží do výlučné kompetence vyššího orgánu obce - ZMO. Rozhodování o umístění staveb v územním řízení náleží dle stavebního zákona do pravomoci stavebních úřadů, které tuto pravomoc vykonávají v rámci přenesené působnosti, tj. jako výkon státní správy. V případě Olomouce je stavebním úřadem MmOl. Příslib rady města, týkající se „podpory“ nadto velmi povšechně specifikovaných stavebních záměrů, tudíž postrádá jakoukoli relevanci. .."

(Na to téma už jsme ostatně psali koncem roku 2015).

Tento příslib však není jedinou berličkou, o níž se investor opírá. Hůře  začalo být, když  na hladinu záhadně vyplula dlouho zapomenutá mladší smlouva o spolupráci města se společností  SMC Developement z roku 2010. I tuto situaci vám připomeneme odkazem na naši tiskovou zprávu z 16. 2. 2017.

Na pondělním zastupitelstvu (4. 6.) ji připomněl primátor města Antonín Staněk a vystoupil poté JUDr. Konečný, autor jejího právního rozboru, který zopakoval, že  smlouva o spolupráci z r. 2010 je právně sporná, její části jsou patrně nezákonné, neplatnost však musí konstatovat soud.

Smlouva přesto funguje jako strašák a k radosti investora podvazuje možnost města Olomouc vystupovat korektně ve veřejnoprávních kompetencích – například schválit změnu územního plánu, přijmout stavební uzávěru apod.

Upozorňujeme opakovaně na detail, jímž se právní posudky této smlouvy například nezabývají: rozporem v obsahu klíčové přílohy: tělo smlouvy uvádí jako obsah přílohy č. 3 architektonickou studii, příloha č. 3 však obsahuje pouze tento situační plánek:

Šipkou jsme označili půdorys tehdy uvažované stavby, která se ani v nejmenším nepodobá pozdějším projektům Šantovky Tower z roku 2012. Tehdy, soudě dle toho, co proniklo do médií v letech 2008-2009, šlo o záměr zachycený v následující situci a vizualizacích:

Nic z toho se však neobjevuje v přílohách „Smluv“. A pokud by k tomuto záměru „Smlouva o spolupráci“ nepřímo odkazovala (v rámci jejího nově vloženého, vágního pojmu „Projekt celého území“), pak investor porušil závazky vyplývající ze Smlouvy už tím, že neupozornil město například na tak zásadní změnu, jakou je navýšení osmnáctipatrového věžáku o další čytři podlaží, nemluvě už o zcela odlišném architeltonickém projektu. Kdo tedy porušuje úmluvy?

 

S dobrou vůlí lze strašáka zažehnat. Předkladatel návrhu dr. A. Jakubec (TOP 09) jí projevil dostatek, ale mnozí radní a zastupitelé nikoliv. Patrně největším zklamáním této prohrané bitvy je způsob, jakým prošla. Nikdo z těch, co hlasovali proti způsobu vypořádání se s námitkami (tedy de facto proti přijetí změny č. 2 územního plánu) nesebral odvahu vysvětlit, proč tak učinil.

ZKO, 6. 6. 2018