Za krásnou Olomouc

(VIDEOZÁZNAM SLAVNOSTNÍHO VYHLÁŠENÍ ZDE)

(PODCAST „PROMLUV DO NÍ“ O LETOŠNÍ CENĚ ZDE)

Slavnostní vyhlášení vítěze a finalistů osmého ročníku Ceny Rudolfa Eitelbergera proběhlo 30. 9. 2023 v nově zrekonstruovaném Červeném kostele Vědecké knihovny v Olomouci.  Hlavní trofej architektonické ceny ani tentokrát nezůstala v Olomouci – putovala do Přerova a Brna.

Cena pojmenovaná po slavném olomouckém rodákovi mapuje to nejlepší z architektury, urbanismu a památkové péče v Olomouci a Olomouckém kraji za uplynulé dva roky. Náš spolek ocenění uděluje od roku 2008, ve dvouletých intervalech a zakládá si na pečlivě zvolené devítičlenné porotě. Letos to byli kromě olomouckých specialistů (Jana Křenková, František Chupík) a kompetentních radních (Tomáš Pejpek za město Olomouc, Jan Žurek ze Olomoucký kraj) Rostislav Švácha v roli předsedy komise a pak významní*é čeští*ké a slovenští*ké architekti*tky Zdenka Vydrová, Imrich Vaško, Jan Hora a Barbora Hora (náhradnice) a historička umění Martina Hrabová.

Komise měla nelehký úkol vybrat z pětadvaceti nominovaných staveb schůdný počet finalistů a hlavního vítěze. Dva dny jezdila po celém Olomouckém kraji a vášnivě diskutovala, kdo ve finále zůstane. Zejména pro organizátory soutěže jsou to bolestné chvíle, když favorizované stavby do užšího výběru nepostoupí. A že jich letos bylo! Je to na druhou stranu jistě dobrá zpráva pro architekturu olomouckého kraje. Výběr i konkurence jsou větší, než bývaly.

Kdo vyhrál Cenu Rudolfa Eitelbergera 2023?

Nejvíc bodů v dvoukolovém hlasování si odneslo přerovské Středisko správy a údržby dálnic od brněnského ateliéru Pelčák a partner architekti.

Přinášíme vám k laureátovi i zbylým finalistům plné znění komentářů z pera jednotlivých porotců:

PŘEROV, Středisko správy a údržby dálnic – VÍTĚZ

Olomoucká 507

Pelčák a partner architekti (Petr Pelčák, Miroslava Blechová, Viktor Kvita, Petr Uhrín)

Ředitelství silnic a dálnic ČR, Správa Brno, 2009–2021

Jan Hora:

Často se potkávám s názorem, že technická infrastruktura není tématem pro architekty. Ale i technická infrastruktura se nás buď přímo nebo zprostředkovaně dotýká. Mnohem více, než si ve své každodennosti uvědomujeme. Středisko správy a údržby dálnice v Přerově ukazuje, že i taková stavba je vrcholně architektonická úloha. Řešení zde bylo třeba vynalézt a architekti si pomohli analogií – hovoří o uspořádání areálu jako o statku. A opravdu, nejlépe se jejich návrh uplatňuje ve stájích a sýpce – tedy v garážích a skladu soli. Jde o stavby bez nároků na současné tepelně izolační standardy a díky tomu tvůrci mohou nechat vyniknout použitým materiálům a tektonice konstrukcí. U administrativní budovy se statkář už trochu předvádí, ale není to na škodu, budova nabízí kvalitní prostor pro práci. Jen vstupní brána mohla být střídmější. Petr Pelčák se svým ateliérem dokazuje, že i zázemí dopravní infrastruktury může být skvělá architektura a že každá veřejná zakázka tohoto měřítka by měla vznikat i z rukou architekta.

Těsně v závěsu za vítězem se umístil dva další „žhaví“ finalisté:

POSTŘELMOV, Fotbalový stadion – ŽHAVÝ FINALISTA 1

Archeco (Vít Janků, Vladislav Fornůsek, Petr Fornůsek, Libor Kavalec, Jan Göth)

Obec Postřelmov, 2018–2021

Rostislav Švácha:

Fotbalový stadion a několik menších sportovišť navrhl pro své spoluobčany postřelmovský rodák, architekt Vít Janků. Podařilo se mu přesvědčit místní zastupitelstvo, ať ustoupí od realizace jiného méně účelného projektu, a vytvořil pro Postřelmov sportovní zařízení, které prokazatelně motivuje postřelmovské fotbalisty k vyšším výkonům a působí zároveň jako nástroj pro budování dobrých sousedských vztahů. V tom ohledu se stadion řadí k nejsympatičtějším stavbám letošního ročníku Ceny Rudolfa Eitelbergera. Nezanedbatelná se však zdá být i kvalita jeho architektonického zpracování. Budovám šaten, vstupního kiosku, kluboven a občerstvení, jakož i novostavbě tribuny dal architekt úměrné rozměry, které působí příjemně už svými vyváženými proporcemi. Sjednotil je pak vizuálně motivem nakoso vytočené mříže. Před budovou šaten mříž zpevňuje ochrannou síť za brankou, u tribuny se uplatnila v konstrukci, která vynáší do výše její zastřešení, výrazně převislou střechu podpírá i u budovy kluboven a její klikatý tvar tu pronikl také do rozmístění svítidel na stropě největší místnosti. Díky motivu této kosoúhlé mříže si postřelmovský stadion snadno zapamatujeme.

RADÍKOV, Rodinný dům Ambrožových – ŽHAVÝ FINALISTA 2

Malý Chmel (Miroslav Malý, Zdeněk Chmel, Miroslav Chmel, spolupráce Stanislav Barák)

Soukromý investor, 2017–2023

Jan Hora:

Interiér domu je jedním spojitým prostorem přístupným skrze komplikované ale pohodlné schodiště. Jednotlivá zákoutí mají různé výšky, svým měřítkem reflektují děje, pro které byly navrženy. Dramatické prostorové řešení ale neubírá nic z komfortu obývání. Ba naopak, dům je překvapivě efektivní a prostorný zároveň. Jde o jeden z domů, kde obrazová reprodukce nedokáže zprostředkovat zážitek z prostoru na místě. A jsem rád, že jsem tu příležitost měl. Člověk se ocitá v prostoru jednoty, jeden materiál se přelévá přes jednotlivé dutiny a člověk si připadá jako v útrobách objektu, který mu byl ušit na míru. Přes prostorovou složitost je dům zvenku kompaktní a jeví se v kontextu standardní produkce miniaturně. V našich podmínkách je složité dosáhnout preciznosti, kterou by si dům zasloužil, nicméně ani to mu neubírá na síle. S přehledem to ustojí. Nekompromisnost domu je fascinující, to si muselo vyžádat obrovskou důvěru stavebníků architektům. Důvěra se zde vyplatila. Experimentální privátní stavba, která na našem území nemá mnoho souputníků, skrývá za svým strohým, originálně tvarovaným a kontextuálním pláštěm netradičně pojatý interiér –  slovy autorů „jeskyni“. Její jednolitý, tekutý, přitom dramatický prostor se odvíjí kolem složitého schodiště coby soudobá variace na loosovký koncept tzv. raumplanu; zákoutí domu mají různé výšky, komunikují překvapivými průhledy a svým měřítkem reflektují funkci, pro kterou byla navržena. Všudypřítomná šikmina prostupuje interiérem i exteriérem, stejně jako šeď surového betonu.

Porotu dále zaujaly hned čtyři olomoucké rekonstrukce. Jako horký finalista bodoval nárožní dům Kateřinská 13 pro nové Badatelské vědecké centrum CMTF od studia ječmen nebo administrativa Masarykova 50 od ateliéru masparti. Titíž autoři si odnesli raritní čestné uznání za záchranu a rekonstrukci veřejných záchodků v Čechových sadech. R-ateliér Miroslava Pospíšila obhájil již tradiční účast v soutěži díky adaptaci Červeného kostela na nové kulturní centrum Vědecké knihovny v Olomouci.

OLOMOUC, Badatelské vědecké centrum CMTF UP – HORKÝ FINALISTA

Kateřinská 17

ječmen studio (Eva a Lukáš Blažkovi, Vítězslav Rejšek, Lucie Vyhlídalová, Vojtěch Jemelka)

Univerzita Palackého v Olomouci, 2017–2021

Jana Křenková:

Čtypodlažní dům na rohu Kateřinské a Aksamitovy, postavený v letech 1898 – 1899 podle návrhu architekta Jacopa Gartnera, sloužil původně jako hotel. Po roce 1945 byl hotel zkonfiskován a předán do majetku Univerzity Palackého, která ho až do nedávné doby využívala pro ubytování studentů. Podoba domu, původně s neogotickým tvaroslovím a nárožní věžičkou, byla postupně zbavena všech ozdobných prvků. V letech 2019 – 2021 proběhla citlivá přestavba objektu pro výzkumná pracoviště Cyrilometodějské teologické fakulty, která obohatila vnější podobu domu o novodobou nárožní věžičku a invenčně propojila vnitřní prostory budovy od přízemí po nejvyšší patro, ve kterém se nachází překvapení v podobě malé kaple v dutině věžičky a střešní terásky s výhledem na kupole kostela sv. Michala. Rukopis architekta se projevuje jak v prostorovém zážitku z vnitřních průhledů mezi schodištěm a společnými prostory a společnými prostory navzájem, tak v práci s detailem, materiálem a barevností.

OLOMOUC, Kancelářská budova „Masarykova 50“ – FINALISTA

masparti (Pavel Martinka, Ondřej Spusta)

soukromý investor, 2020–2023

Martina Hrabová:

Modernizace pětipodlažní budovy v šedozelených barvách viditelně osvěžila uliční třídu v přednádražním prostoru olomoucké Masarykovy třídy. Původně administrativní budova z padesátých let patřila k vzácně dochovaným příkladům architektury ve stylu socialistického realismu v Olomouci. Ostatně stála na začátku tvorby významných olomouckých architektů Karla Typovského a Jaroslava Nováčka. Charakteristiky specifického architektonického stylu jsou i po rekonstrukci patrné z rytmizace fasád, ze zachované velikosti většiny okenních otvorů, ze vstupního portiku, z parafrází původního motivu kování zábradlí nebo z omítkové směsi, tzv. břízolitu. Při pohledu z ulice upoutá důmyslně řešená střešní nástavba, jež reaguje na odlišnou výšku korunních říms okolních domů a tím vytváří dvoupodlažní prosvětlený prostor pro terasu, zasedací místnost a kuchyňku s odpočinkovou zónou. V interiéru architekti pracují s pohledovým betonem očištěných původních konstrukcí a nově s bílou cihlou a vytváří čistě moderní, funkční prostory. Fasádu do dvora doplňují nepravidelně rozmístěné zavěšené balkony, které otevřeně deklarují radikální charakter této zdařilé rekonstrukce. 

OLOMOUC, Čechovy sady, Veřejné toalety – FINALISTA

masparti (Pavel Martinka, Ondřej Spusta)

Město Olomouc jako investor, Flora jako zhotovitel, 2023

Martina Hrabová:

Citlivá rekonstrukce veřejných toalet v Čechových sadech vytváří nejen potřebné hygienické zázemí pro návštěvníky parku, ale také důležitý precedens pro zachování podobných historických objektů. Toalety byly postaveny v roce 1922 podle projektu olomouckého stavitele Jana Hublíka a v dezolátním stavu byly uzavřeny v roce 1995. Díky kompletní rekonstrukci zůstala zachována hodnotná architektura, a bylo obnoveno technické zajištění stavby včetně blízkého okolí a přístupové cesty. Objekt nabízí moderní unisex toalety s bezbariérovým přístupem. Součást objektu tvoří přidružená technická místnost. Porota ocenila nejen kvalitní provedení rekonstrukce, ale také úspěšnou občanskou iniciativu za záchranu stavby a angažovanost architektonického studia masparti v této oblasti. Investor odstoupil od záměru demolice a nahrazení moderními typizovanými „smart toaletami“.

Opravdu „smart řešení“ je nebourat, ale opravovat, nebo také: vyšší hodnoty zachovávat, těm nižším se bránit.

OLOMOUC, Červený kostel Vědecké knihovny v Olomouci – FINALISTA

Bezručova 3

atelier-r (Miroslav Pospíšil, Daria Johanesová, Martin Karlík, Milena Koblihová, Ondřej Patsch, Robert Randys, Lucie Rohelová, Adéla Tomečková, Hana Velčovská), Denisa Strmisková

Olomoucký kraj, 2020–2023

František Chupík:

Lokální dominantou své padesát pět metrů vysoké věže Červený kostel zpevňuje hranice městské památkové rezervace na třídě Svobody v Olomouci. V lokalitě Sitteho regulace v rekordním čase (1901-1902) vznikla výrazná novogotická svatyně Evangelické církve augsburského vyznání podle návrhu Franze Böhma a Maxe Löwa. Útlum duchovní činnosti po druhé světové válce vedl postupně až k utilitárnímu využití – skladování knih nynější Vědecké knihovny v Olomouci. Přístavba ke kostelu, odkud byly po šesti desetiletích vymístěny knihy, umožnila nové multifunkční využití památky, když převzala obslužné i komunikační funkce a vtěsnala se mezi kostel a nepodařený objekt ředitelství knihovny. Hnětení hmot přístavku reaguje na výraznější vertikalitu cihlového kostela, materiál kovového opláštění by měl reagovat na (budoucí) barvu střešní krytiny, prosklené plochy odrážejí okolní zástavbu. Perfektně zvládnutá novostavba (odstupy, dynamika půdorysu i tektonika hmot, design aj.) poněkud nekoresponduje s nedostatky opravy kostelní budovy (střešní krytina, přepjatý výraz současných ukončujících prvků), v interiéru působí dost lacině svařenec paravanu v místě oltáře, na rozdíl od elegantní práce s umělým osvětlením. Můžeme se těšit na dobu, kdy zeleň doroste do uvažovaného objemu. Připuštění výraznější novostavby v historickém prostředí je (další) odpovědí kritikům přehnané přísnosti olomoucké památkové péče. Vědecká knihovna v Olomouci získala důstojné místo pro své kulturní aktivity, na novou budovu adekvátní významu instituce a rozsahu fondů zřejmě budeme čekat další desetiletí.

Předloňští vítězové z Vřesovic – Jiří Markevič a Jaroslav Sedlák – potvrdili své kvality rozšířením oceněné základní školy o vzorně rekonstruovanou orlovnu. Mimo rámec tradičních kategorií přibyla cena pro architekta Adama Lacinu za popularizaci architektury a experimentální přístup a čestné uznání Ing. Stanislavu Barákovi za zásluhy v oboru statiky.

VŘESOVICE, Tělocvična základní školy – FINALISTA

public atelier (Jiří Markevič a Vendula Markevičová), studio fuuze (Jaroslav Sedlák)

Obec Vřesovice, 2021–2023

Zdeňka Vydrová:

Rekonstrukce orlovny je opět zdařilou intervencí do historické struktury s postupně se rozrůstajícím konceptem základní školy v obci Vřesovice. Tělocvična jako přestavba původní orlovny je následování hodným příkladem zhodnocení původní stavby způsobem, který je kultivovaný a hravý zároveň. Hodnota celku je dál rozvíjena drobnými detaily včetně spojení s velkou terasou pod kostelním návrším nebo úpravou malého veřejného prostoru před vstupem do budovy.  Tělocvična se stavebními zásahy stává přirozenou součástí života školy, vizuální kontakt je možné udržovat velkým kruhovým oknem, opakovaným motivem, který děti spojuje. Autoři citlivě zvolili současné architektonické tvarosloví s barevným akcentem stropů a s jemným detailem dřevěných obkladů, kterými navazují na rekonstrukci základní školy. Provozně se stává tělocvična integrální součástí školy s vlastním navazujícím zázemím. Přestavba orlovny je dalším prvkem podporujícím místní komunitní život. Pojetí úprav je příkladné stejně jako kultivace historických budov v malé obci a jejich smysluplné oživení.

Experimentální přístup k architektonické praxi a kurátorská práce galerie Praktik

Adam Lacina – FINALISTA

Práce a aktivity z let 2021-2023

Jan Žůrek:

Adam Lacina reprezentuje experimentální přístup k architektuře s ryze osobním zaujetím, kdy se vzdaluje od stolu k praktickým činnostem řemeslníka, výstaváře i kurátora. Propojování osobní a pracovní roviny se projevuje v rekonstrukci historické usedlosti Vojtěchov, která je rodinným rekreačním sídlem, ale i platformou pro experiment s materiály a řemeslnými přístupy. V jeho neortodoxním architektonickém přístupu je patrný silný vztah k přírodě a potřeba fundamentálního promýšlení věcí. Totéž se promítá do kurátorské práce vlastní galerie Praktik, která se nachází ve vitríně sousedící s ateliérem a bytem zároveň. „Výstavky“ a doprovodné akce Praktiku zprostředkovávají veřejnosti nečekané rozměry architektury a vyplňují tak díru, které v Olomouci po léta zela.

Cena Rudolfa Eitelbergera 2023 / ing. Stanislav Barák za přínos v oblasti statiky – ČESTNÉ UZNÁNÍ

Spolek Za krásnou Olomouc udělil jménem poroty čestné uznání Ing. Stanislavu Barákovi za odvahu, kreativitu a vysokou míru profesionality, s níž přistupuje k experimentálním nebo jinak složitým architektonickým projektům. Jeho zápal pro věc stojí za celou řadou dobrých staveb, které se objevily mezi nominacemi nebo finalisty Ceny Rudolfa Eitelbergera.

Cena Rudolfa Eitelbergera 2023 jde do finále

Slavnostní vyhlášení vítěze a finalistů osmého ročníku Ceny Rudolfa Eitelbergera proběhne

30. 9. 2023 v nově zrekonstruovaném Červeném kostele Vědecké knihovny v Olomouci

Letos poslala porota do finále devět realizací. Která z nich si odnese hlavní cenu?

Eitelbergerův pronikavý kritický pohled a ležatá osmiča – skryté významy letošní grafiky od Šárky Novákové.

Cena pojmenovaná po slavném olomouckém rodákovi mapuje to nejlepší z architektury, urbanismu a památkové péče v Olomouci a Olomouckém kraji za uplynulé dva roky. Aby byl přehled opravdu kvalitní, osvědčil se interval hodnocení po dvou letech, protože je pak z čeho vybírat.

Spolek ocenění uděluje od roku 2008 a zakládá si na pečlivě zvolené devítičlenné porotě. Letos to byli kromě olomouckých specialistů (Jana Křenková, František Chupík) a kompetentních radních Rostislav Švácha (předseda komise), architekti*tky Zdenka Vydrová, Imrich Vaško, Jan a Barbora Horovi a historička umění Martina Hrabová. Více zde.

Komise měla nelehký úkol vybrat z pětadvaceti nominovaných staveb schůdný počet finalistů a hlavního vítěze. Dva dny jezdila po celém Olomouckém kraji a vášnivě diskutovala, kdo ve finále zůstane. Zejména pro organizátory soutěže jsou to bolestné chvíle, také mnozí architekti a investoři zažívají zklamání, když jejich stavba vypadne.

Kdo z devíti finalistů si odnese hlavní cenu, se dozví zájemci již tradičně v rámci festivalu Den architektury. Zatím můžeme prozradit, které ateliéry a stavby postoupily do finále. Opět si velmi dobře vedly rekonstrukce: např. nárožní dům Kateřinská 13 pro nové Badatelské vědecké centrum Cyrilometodějské teologické fakulty UP od studia ječmen, administrativa Masarykova 50 od ateliéru masparti, R-ateliér Miroslava Pospíšila s adaptací Červeného kostela, Jiří Markevič a Jaroslav Sedlák za opravenou orlovnu ve Vřesovicích, z novostaveb pak přerovské Středisko správy a údržby dálnic od brněnského ateliéru Pelčák a partner, rodinný dům od týmu Malý Chmel nebo fotbalový stadion od Víta Janků v Postřelmově. Porota letos rozhodla i o několika atypických kategoriích, ty si ale necháme jako překvapení.

Večerem provede dvojice Rostislav Švácha (předseda komise) a Martina Mertová z pořádajícího spolku Za krásnou Olomouc. Srdečně zvou širokou veřejnost!