v posledních dnech se v médiích objevily zprávy (idnes.cz a Česká televize) o pokračujícím záměru vybudovat na území tzv. Šantovky třetí výškovou budovu. Proto se formou otevřeného dopisu vracíme k tématu, které o. s . Za krásnou Olomouc otevřelo již v lednu tohoto roku formou petiční akce. Petici proti výškovým stavbám v Olomouci podpořila svým podpisem bezmála tisícovka občanů, což potvrzuje, že budoucí podoba města není veřejnosti lhostejná a že ne všichni jeho obyvatelé sdílí názor, že kulturní úroveň historického města a jeho budoucí rozvoj musí být nutně demonstrován počtem podlaží jeho novostaveb.
Zástupci o. s. Za krásnou Olomouc Vám 22. 5. 2012 předali petici a 12. 6. 2012 ji projednala Rada města Olomouce. V odpovědi z 13. 6. 2012 garantujete zodpovědnost Rady města při rozhodování o výškových stavbách v Olomouci a dokládáte ji výčtem jednání na toto téma. Dozvídáme se z ní mimo jiné, že to byla Rada města, která „připustila při splnění určitých podmínek umístění výškové stavby na tř. Kosmonautů“. Jsme přesvědčeni, že tato stavba (Vysokoškolský kampus a inovační centrum) nejen svou nízkou architektonickou kvalitou, ale zejména výškou cca 75 metrů nenapravitelně porušila panorama historického jádra města Olomouce, druhé největší památkové rezervace v České republice a jednoho z dvanácti míst zapsaných na seznamu UNESCO.
Naše obavy, které se pojí s výstavbou třetí výškové stavby na Šantovce (v ochranném pásmu MPR, tedy na její samé hranici), jsme vyjádřili v textech a komentářích doprovázejících předání petice.
Do jisté míry nás uklidnila Vaše odpověď, že z návrhu nového územního plánu musejí být výškové dominanty vypuštěny, aby se zadavatel i zhotovitel územní dokumentace vyrovnal se stanovisky dotčených orgánů, v tomto případě s názorem Ministerstva kultury České republiky. Oceňujeme, že je Rada města ochotná naslouchat názorům odborné složky dotčených orgánů a respektovat její stanovisko, totožné s naším. Dokládá to také proměnu názorů od posledního jednání Rady města z 5. 8. 2008, v němž, jak uvádíte, Rada „vyjadřuje podporu“ záměru vybudovat na Šantovce „výškový bytový dům 18 NP a administrativní budovy výšky 8–9 NP“.
„Klíčovým faktorem“ pro stanovisko RmO v roce 2008 měla být „kvalita konkrétního architektonického řešení“. S ohledem na „hodnoty historického dědictví města Olomouce“ měla být výšková dominanta „podmíněna předložením architektonického řešení na nejvyšší úrovni soudobé architektury v evropském i světovém měřítku“. V Pokynech pro zpracování návrhu Územního plánu Olomouce schválených ZMO dne 23. 2. 2011 se počítá s tím, že „problematika výškových dominant … bude ve spolupráci s MK ČR přehodnocena (posouzena, vyhodnocena a prověřena)“. Jiným z chvályhodných prostředků urbanistického plánování, který v Pokynech najdeme, je podmínka, že stavbu výškových budov musí provázet „pořízení regulačního plánu“.
Všechny tyto argumenty svědčí o tom, že město a jeho představitelé berou problematiku další výškové zástavby v blízkosti historického centra vážně. Apelujeme proto na ně, aby zabránili vzniku další stavby, případně schválení potřebných fází její projektové přípravy v rámci podmínek daných platnou územní dokumentací, v níž výšková regulace není pevně zakotvena.
Bez zpracovaného regulačního plánu, s nímž dle výše zmíněných „Pokynů“ Rada města Olomouce do budoucna už počítá, opravdu nelze prověřit únosnost záměru pro dané místo.
Stejně tak není jednoduše možné uhlídat nejvyšší architektonickou kvalitu, kterou se RmO zaštiťovala, protože se jedná o záměr soukromého investora. Jemu se bohužel nedá vnutit, ale jen doporučit institut veřejné architektonické soutěže, která jediná má šanci rozkrýt a pojmenovat architektonické kvality z většího počtu návrhů.
Ztotožňujeme se s odbornými názory Národního památkového ústavu i se stanoviskem MKČR o tom, že výškové stavby do blízkosti historického centra Olomouce nepatří a že nenávratně poškozují hodnotu historického dědictví města. Chyba, kterou prezentuje druhá výšková budova na třídě Kosmonautů, nemůže být s vědomím představitelů města dále multiplikována. Ignorovat stanovisko MK ČR k návrhu nového územního plánu v diskutované lokalitě s argumentem o jiné právní úpravě (dle stávajícího platného ÚP) považujeme za nezodpovědné, ba nemravné bazírování na liteře „zákona“ na úkor jeho smyslu či ducha.
Velmi bychom ocenili opětné projednání tématu v RmO i Vaši odpověď, z níž bychom se dozvěděli, jaký postoj k němu skutečně zaujímáte.
Druhý ročník festivalu konaného k mezinárodnímu dni architektury navazuje na úspěšnou oslavu Dne Architektury v loňském roce, kterou navštívilo přes 3000 lidí v třiceti českých městech. Festival proběhne formou architektonických procházek po českých a moravských městech, včetně hlavního města Prahy. Celá akce nabídne široké veřejnosti ojedinělou příležitost objevit místní architektonické unikáty v doprovodu řady významných českých architektů a historiků architektury. Ti provedou zájemce po zajímavých stavbách současné architektury a upozorní na historické krajinné a urbanistické souvislosti a zvláštnosti.
Po stopách c. k. developerů aneb Kam se poděly cihly z barokního opevnění.
Procházka po školních, úředních, spolkových, církevních a obytných stavbách z druhé poloviny 19. století v historickém centru města s historikem architektury Robertem Šrekem a průvodcem Janem Jeništou. Prohlédneme si několik zajímavých interiérů, poznáme, jak vypadaly byty v tehdejších činžovních novostavbách a kdo v nich bydlel, prozkoumáme několik školních budov, poznáme dílo vlivných olomouckých architektů a stavitelů (Gustav Meretta, Karel Starý st. a Franz Kottas) a zamyslíme se nad tragickým osudem nejodvážnějšího developera své doby, Moritze Fischera.
neděle 30. září v 10 hodin, zastávka tramvaje Fakultní nemocnice
Léčba architekturou
Blaho nemocných budiž každému nejvyšším příkazem!
Historie olomoucké, dnešní fakultní nemocnice se začala odvíjet již v roce 1896, kdy byly za městem na Tabulovém vrchu zprovozněny její první pavilony. Koncem třicátých let ale nemocnice, v níž byla počátkem dvacátého století provedena vůbec první transplantace oční rohovky, patřila mezi zastaralé a nevyhovující zdravotní ústavy. Na popud zemské správy proto v letech 1940-1941 vypracoval brněnský architekt Bedřich Rozehnal studii nové Zemské nemocnice. Z projektu navrženého v duchu Le Corbusierovy estetiky nakonec byla realizována jen hospodářská budova s centrální kotelnou (1946). Architektonická vycházka areálem olomoucké fakultní nemocnice s historiky architektury Martinou Mertovou a Jakubem Potůčkem.
Zveme vás na další architektonicko-urbanistickou vycházku, tentokrát do Starých Hodolan, která se uskuteční v neděli 12. srpna 2012 od 16 hodin. Podrobnosti v pozvánce.
Na základě tajné volby níže uvedené komise byla jako vítězná realizace prvního ročníku Ceny Rudolfa Eitelbergera zvolena
Obnova Horního náměstí v Olomouci s Aríónovou kašnou
Laureáty se tak stávají její tvůrci Petr Hájek, Jaroslav Hlásek, Jan Šépka, jako autoři projektu obnovy náměstí, a Angela Chiantelli a Ivan Theimer jako hlavní autoři projektu Aríónovy kašny.
Rekonstrukci jako investor iniciovalo Statutární město Olomouc a probíhala v letech 1998–2002.
Foto: Markéta Lehečková
Výsledkem je mimořádně citlivá restituce a revitalizace ústředního prostoru města Olomouce, které bylo v předchozích letech degradováno řadou nevhodných zásahů. Ohleduplnou obnovu ateliérem HŠH významně doplňuje právě Áriónova kašna (Ivan Theimer, Angela Chiantelli za spolupráce Ing. arch. Pavla Pospíšila a Ing. arch. Tomáše Lampara). Vlastní rekonstrukce a vytvoření kašny ovšem představují dva odlišné projekty a koncepty. Právě v porovnání s aktuálními proměnami interiéru historického jádra města Olomouce v podobě mimořádně sporného předláždění Denisovy a Pekařské ulice lze považovat úpravu Horního náměstí za neobyčejně zdařilou a citlivou vůči historickému kontextu středu města Olomouce. Konečný výsledek zdůrazňuje historickou a živou přirozenosti této části města, jíž Árionova kašna jen umocnilo svým „společenským magnetismem“, vytvářejícím nové a neobyčejně přitažlivé sociální ohnisko v centru města. V kontextu proměn Olomouce po roce 1989 náleží tato realizace nejen k těm nejvýraznějším, ale bezesporu i nejkultivovanějším.
Pozn. Formu jména Aríón přejímáme ze Slovníku antické kultury, Praha 1974, Václav Bahník et al. (ed.), s. 67.
Podněty členů Sdružení i širší veřejnosti vyhodnotila komise složená ze šesti členů Sdružení a jednoho externího odborníka:
Mgr. Ondřej Belšík, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Olomouc Michal Folta, MF Dnes Olomouc PhDr. Martin Horáček, Ph.D., Vysoké učení technické v Brně / Univerzita Palackého v Olomouci Mgr. Ondřej Jakubec, Ph.D., Muzeum umění Olomouc / Masarykova univerzita v Brně Mgr. Martina Mertová, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Olomouc Mgr. Jakub Potůček, Muzeum umění Olomouc, externí konzultant Prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc., Ústav dějin umění AV ČR / Univerzita Palackého v Olomouci Bylo zvoleno dvanáct nominovaných staveb:
Dvanáct nominovaných staveb
Obchodní dům Senimo v Olomouci (Pasteurova 10) (Petr Fabián, Jan Polách, investor Senimo a.s., 1991–1993)
Rekonstrukce bývalých městských jatek představuje kvalitní příklad využití průmyslové stavby, jejíž původní náplň už vzala za své. Více jak stoletá cihlová budova s dominantním halovým prostorem slouží díky citlivému vstupu architektů i dnes přirozeně praktickým potřebám obyvatel. Jedna z prvních zdařilých rekonverzí technické stavby u nás byla ve své době oceněna prestižní Grand Prix Obce architektů.
Správní budova Povodí Moravy, s. p., v Olomouci (U dětského domova 4) (Petr Hrůša, Petr Pelčák, investor Povodí Moravy, s.p., 1994–1995)
Novostavba vybudovaná v meandru řeky Moravy nenásilně opisuje jeho tvar a stejně nevtíravým způsobem se zapisuje do širšího rámce příměstské krajiny. Důrazem na poctivé řemeslné provedení a volbou stavebních materiálů – lomovým kamenem, pálenou cihlou a dřevem – architekti navázali na starší tradici stavitelství. Vytvořili zemitou, nepatetickou stavbu, jejíž věcnost je tou největší devízou.
20433102
Obnova budovy Muzea umění Olomouc (Denisova 47) (Michal Sborwitz, investor Muzeum umění Olomouc, 1990–2000)
Řadu výrazných kulturních počinů po roce 1989 zahájilo Muzeum umění v Olomoucí adaptací muzejní budovy, která dnes návštěvníkovi připadne jako historicky daná realita. Vděčí za to citlivé rekonstrukci a nenápadným, nevtíravým novým úpravám a detailům koncipovaným s vytříbeným architektonickým vkusem. Přívětivého prostředí architekt dosáhl soudobými prostředky, aniž by však na ně chtěl příliš upozorňovat.
Obnova poutní aleje ze Samotišek na Sv. Kopeček (Ekologická dílna Brno, Petr Kučera, Irena Kučerová, Marie Krouparová, Robert Václavík, Petr Všetečka,
investor Obecní úřad Samotišky, Římskokatolická farnost Svatý Kopeček, Magistrát města Olomouce a Okresní úřad Olomouc, 1996–2001) Jediná nominace z oblasti krajinářské architektury. Nenápadná kultivace frekventované pěší cesty sice v detailu rezignovala na přísnou obnovu stavu z 18. století, přesto však ve výsledku přispěla k rehabilitaci velkorysého konceptu poutnického propojení mariánské baziliky s mateřským premonstrátským Klášterním Hradiskem. Byla zpevněna stezka, zřízena soustava odvodňovacích kanálků a obnovena zeleň tak, aby vynikly barokní sloupy se zastaveními křížové cesty, dříve skryté v keřových náletech. Pokorný přístup projektantů kontrastuje s brutalitou plánované východní tangenty, čtyřproudového obchvatu Olomouce, který má s podporou politického vedení města a kraje dosud výrazné stopy barokní kulturní krajiny evropského významu definitivně znehodnotit.
Obnova Horního náměstí v Olomouci s Aríónovou kašnou (Petr Hájek, Jaroslav Hlásek, Jan Šépka, Ivan Theimer, Angela Chiantelli, investor Magistrát města Olomouce, 1998–2002)
S odstupem několika let od provedení úpravy Horního náměstí je třeba tuto realizaci označit za zdařilou a vůči historickému jádru města nebývale citlivou. Architekti respektovali charakter daného místa, jejich nadčasový návrh nepřinesl radikální proměnu podoby náměstí, jeho materiálového, půdorysného a urbanistického řešení, naopak došlo k posílení historické přirozenosti této části města. Přes výtky adresované k nevhodnosti zvoleného mobiliáře, který však lze bez výraznějších obtíží kdykoliv nahradit, je podstatná část úprav, tedy předlažba povrchů, velmi hodnotnou realizací. Aríónova kašna od olomouckého rodáka I. Theimera, nehledě na její nesporné kvality výtvarné, se stala „atrakcí“ v nejlepším slova smyslu, vytvářející nové sociální ohnisko v centru města.
Foto: Markéta Lehečková
Bytový dům Labutí ve Šternberku (Labutí ulice) (Roman Koucký, investor Město Šternberk, 2000–2003)
Nadstandardně řešený bytový dům od významného pražského architekta je situovaný v poněkud periferně vyhlížející části města. Jednoduše koncipovaná minimalistická architektura je založena na kontrastu výrazných barev (okenní rámy) a nevšedních tvarů, promítajících se v půdorysném uspořádání jednotlivých bytů rozmanitých dispozic. Exteriér obohacují reliéfy inspirované proslulým obrazem Leonarda da Vinci Léda s labutí.
Arcidiecézní muzeum Olomouc (Václavské náměstí 3) (HŠH architekti: Petr Hájek, Jan Šépka, Tomáš Hradečný, 2000–2006, investor Muzeum umění Olomouc)
Památková obnova budov bývalého kapitulního děkanství pro potřeby moderního muzea představuje v Olomouci i širším evropském měřítku ukázku profesionálního a důsledného naplnění zvoleného konceptu práce s cenným historickým objektem. Kontrastní soudobé prvky sjednocují labyrint spletité budovy a současně vytvářejí neutrální pozadí vzácným exponátům z olomoucké arcidiecéze. Rekonstrukce přinesla Olomouci architektonicky velmi kvalitní veřejný prostor pro kultivované kulturní využití.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Vila na sile v Olomouci (Polská 7) (Szymon Rozwałka, Tomáš Pejpek, investor Barbora a Radim Králíkovi, 2004–2007)
V roce 2007 byla v centru Olomouce dokončena pozoruhodná konverze bývalého obilního sila na nový typ městské vily. Olomoučtí architekti Szymon Rozwałka a Tomáš Pejpek ve své realizaci nejenže dokázali beze zbytku zužitkovat zdánlivě netransformovatelný objekt pro novou funkci, nýbrž mu ponechali i typický industriální charakter. Výrazně tomu napomohla zvolená koncepce, kdy autoři obytný prostor vložili do nového objemu, tzv. krabičky, ulpívající na vrcholu silážní věže. Minimalisticky pojatá architektura, která se stala novou dominantou města, má ale ještě jeden pozitivní efekt. V době, kdy obytná výstavba vzniká daleko za hranicemi města, architekti dokázali, že komfortní bydlení lze bez problému realizovat i v jeho intravilánu.
Foto z knihy Průvodce olomoucí, umělecké památky města (Leoš Mlčák, Kateřina Dolejší, Jakub Potůček, foto: Markéta Ondrušková, Zdeněk Sodoma, Olomouc 2011)
Sluňákov – Centrum ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s. (Horka nad Moravou) (Projektil architekti, investor Magistrát města Olomouce, 2005–2007)
Edukativní centrum, jehož poslání i vynikající architektura dalece přesahují hranice regionu, je situováno za hranicemi obce, v typické rovinaté krajině Olomoucka. Součástí komplexu, jehož středem je budova koncipovaná jako terénní vlna částečně zahrnutá zatravněným valem, je obnovený mokřad. Objekt, který na první pohled zaujme netradičním tvarováním, prostou, nesmírně kultivovanou architekturou, je vybaven sofistikovanými, k přírodě šetrnými energetickými technologiemi.
Obnova domu U Zlaté štiky v Olomouci (Ztracená 4) (Tomáš Šantavý, Božena Svátková, investor Moravská výrobní a.s., 2002–2008)
Dům v sobě zahrnuje fáze od pozdní gotiky přes renesanci, baroko až po 19. století. Rekonstrukci jedné z nejvýznamnějších památek olomoucké měšťanské architektury lze označit jako nanejvýš citlivou s uplatněním analytického přístupu a demokratického přístupu ke všem hodnotným stylovým epochám. Byly zachovány a opraveny všechny základní historické konstrukce (zdi, klenby, trámové stropy, pavlače) a hodnotné detaily, jako jsou břidlicové dlažby, portály, dveřní a okenní výplně a výkladce z 19. století. Prvky poškozené nebo chybějící byly odpovídajícím způsobem doplněny nebo obnoveny. Rovněž stávající využití lze považovat za adekvátní pro objekt nemovité kulturní památky.
Obnova parteru domu v Pekařské ulici 19 (č.p. 486) v Olomouci (Pavel Svozil, investor Tomáš a Světlana Bubeníkovi, 2008)
Tomáš a Světlana Bubeníkovi se starají o týž dům jako jejich předkové, kteří již v roce 1913 založili tradici firmy Sklenářství a rámařství Bubeník. Podle toho vypadá i výsledek, který komise ocenila pro citlivou úpravu parteru domu. Do ulice se fasáda obrací vkusně řešenými a zejména řemeslně kvalitně provedeným výkladci, které svým soudobým vzhledem ukazují na možnou symbiózu staré a nové architektury. Oceňujeme individuální přínos malého investora do současné podoby historického centra Olomouce.
Obnova polikliniky SPEA v Olomouci (Náměstí Národních hrdinů 2) (R-atelier, Miroslav Pospíšil, investor SPEA Olomouc, s.r.o., 2008)
Čerstvě dokončená rekonstrukce pláště významné památky moderní architektury, jejímž autorem byl ve dvacátých letech minulého století brněnský architekt Jindřich Kumpošt. Přes mnohé památkářské prohřešky, které trápí odbornou veřejnost, se podařilo kultivovanou obnovou objektu představit budovu tak, jak ji mohli Olomoučané vidět v době jejího vzniku. Nominací této práce chce sdružení poukázat na důležitost ochrany a citlivého přístupu k památkám 20. století, jejíž architektonické kvality často převyšují soudobou produkci.
Podobně jako vyhlašuje Klub Za starou Prahu každoročně svou Cenu za novou stavbu v historickém prostředí, uděluje i občanské sdružení Za krásnou Olomouc Cenu za zdařilou realizaci v oblasti architektury, urbanismu a péče o památky v Olomouci a na Olomoucku. Ocenění nese jméno významného olomouckého rodáka a spoluzakladatele dějepisu umění a památkové péče v rakouské monarchii Rudolfa Eitelbergera von Edelberg (1817–1885). Autory výtvarné podoby ceny jsou sochař Jaroslav Koléšek a grafik Zbyněk Baladrán. Poprvé byla udělena v roce 2009 retrospektivně za celé polistopadové období. Odborná komise ji tehdy přiřkla autorům Obnovy Horního náměstí s Aríónovou kašnou (architekti Petr Hájek, Jaroslav Hlásek a Jan Šépka, sochaři Angela Chiantelli a Ivan Theimer).
Porota za předsednictví prof. Rostislava Šváchy tentokrát na základě obšírné diskuse vybrala z jedenácti tipů navržených olomouckou veřejností pět nominací, z nichž pak v tajném hlasování zvítězila Rekonstrukce Zámeckého náměstí a parku ve Velké Bystřici.
1. Rekonstrukce Zámeckého náměstí a parku ve Velké Bystřici
Michal Sborwitz, Marie Sborwitzová, Karel Prášil, Pavel Klásek, investor: Město Velká Bystřice zastoupené starostou Ing. Markem Pazderou, 2009–2010
Výjimečná rehabilitace veřejného prostranství, parku a přilehlých budov, vzešla z příkladné spolupráce mezi renomovaným architektem a vedením města, které se nenechalo zlákat možností stát se arbitrem elegantiarum, a naopak tuto roli přenechalo povolanějším. Výsledkem je tudíž městotvorná rekonstrukce, která dosud chaotickému místu propůjčila pevný řád. S využitím tradičních materiálů a výrazových prostředků mu dodala značnou míru poetičnosti a krásy a občanům města poskytla plnohodnotné místo k setkávání, kulturnímu vyžití, či jen k odpočinku. To vše, aniž by se snížila k dnes ve veřejném prostoru tolik časté materiálové či vizuální exhibici.
2. Pavilon počítačové tomografie (PET/CT) v areálu Fakultní nemocnice v Olomouci (I. P. Pavlova 185/6) Miroslav Pospíšil, Ateliér R, investor: Fakultní nemocnice v Olomouci, 2010
Porota ocenila zejména obohacení chaotického a značně deprimujícího prostředí areálu FN svěžím architektonickým dílem, navíc od olomouckého autora. Novostavba je na hony vzdálená vžitým představám o podobě nemocničních budov, které pro většinu z nás ztělesňují bílé, funkcionalistické nebo normalizační „stroje na léčení“ se svými typicky odosobněnými čekárnami a ordinacemi.
3. Rekonstrukce střechy a fasády Nakládalovy vily od Lubomíra Šlapety v Olomouci (Polívkova 35)
investoři: manželé Gebauerovi, 2009–2010
Vzorový příklad citlivé obnovy fasád, střechy a charakteristických oken významné památky funkcionalistické architektury bez použití módních zateplovacích technologií či plastových oken. Následováníhodná spolupráce majitele s orgány státní památkové péče.
4. Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci (Třída 17. listopadu 1192/12) Ateliér M1 – Architekti, Jan Hájek, Jakub Havlas, Pavel Joba, spolupráce: Pavel Brázda, Karel Prášil, Jitka Sedláčková, investor: Univerzita Palackého Olomouc, 2004–2006
Přestože je této budově možné vytýkat mnohé nedostatky, především její předimenzovanost, je kvalitní a kultivovanou minimalistickou architekturou a bezpochyby nejlepší velkou novou veřejnou stavbou v Olomouci. Ocenění si zaslouží i za budovou umístěný sad, vysázený z původních ovocných odrůd – typických pro naše zeměpisné šířky.
5. Rodinný dům v Bělkovicích (Bělkovice-Lašťany 658) Osamu Okamura, interiér: Eva Eichlerová, Milena Galátová, investoři: manželé Sadílkovi, 2005–2008
Jeden z mála příkladů minimalistické architektury rodinného domu, který byl „ušit přímo na míru“ stavebníkům. Využívá tradiční materiály a techniky typické pro venkovská stavení, např. hliněné omítky. Pozornost si rozhodně zaslouží i nekonvenčně pojatá, zatravněná pultová střecha, která dům na první pohled odlišuje od okolní katalogové výstavby.
Komise zasedla ve složení:
Mgr. Michal Bartoš, Ph.D. (Sluňákov, centrum ekologických aktivit města Olomouce)
Bc. Kamila Davidová (Národní památkový ústav, ú. o. p. v Olomouci)
Ing. arch. Jana Křenková (Statutární město Olomouc)
Mgr. Martina Mertová (Národní památkový ústav, ú. o. p. v Olomouci)
Mgr. Jakub Potůček (Muzeum umění Olomouc)
prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc. (Ústav dějin umění AV ČR, Univerzita Palackého Olomouc)
prof. PhDr. Pavel Zatloukal (Muzeum umění Olomouc)
